QI na nejvyšší hoře Dauphinských Alp
13.8.2015 · Aktuality
Vystoupit na nejvyšší horu Dauphinských Alp Barre des Écrins a projít část dálkové trasy Grande Randonnée 54 objímající masiv Écrins – tento cíl si dali (a v červenci i splnili) naši dva kolegové ředitel oddělení podpory Tomáš Smutný a Richard Ondra z vývojového týmu. A protože jsou oba profesionály svého oboru, vzali s sebou na vrcholky i informační systém QI, tedy alespoň na vlajce.
Nahlédnout do horolezeckého deníku, který za sedmičlennou skupinu vedl Tomáš Smutný, nyní můžete i Vy:
Den I. Ráno těsně před desátou hodinou nabírám plnou nádrž a setkávám se s celým horolezeckým týmem. V nesnesitelných vedrech se vyrážíme zchladit do Alp. Před námi je přes 1 300 km a na konci cesty masiv Écrins, nejjižnější výspa celých Alp se třemi čtyřtisícovými vrcholy.
Den II. Na čtyři dny parkujeme v Pré de Madame Carle, balíme věci nutné k výstupu na nejvyšší horu Barre des Écrins, jídlo na 4 dny a vydáváme se vstříc dobrodružství. Nechceme to přehánět s nástupem do vyšších nadmořských výšek hned první den, a tak stoupáme plynule.
Den III. Ranní ostré slunce ohřívá vzduch ve stanu až k nesnesení a nutí nás vstát. Za chvíli máme opět na zádech těžké batohy a propracováváme se po klikaté strmé pěšině na levé straně morény ledovce vzhůru. Po dobré půlhodině přechází pěšina v ledovec. Sedáky na sebe, navázat se na lano, cepín do ruky, těžké pohorky místo trekových bot a vše může začít. Výška bivaku je kolem 3 300 m. n. m. Večerní výhled je fantastický. Pod námi se rozprostírá celý ledovec Blanc, naproti hora Pointe de la Grande Sagne. Zapadající slunce zlomově snižuje teplotu o 30 °C. Trička zničehonic nahrazují péřové bundy. Stavíme stan a uléháme s budíkem nataženým na 3:00.
Den IV. Venku je těsně pod nulou a ticho jako v hrobě. Natahujeme na sebe vybavení a jízda může začít. Je tma, že by se dala krájet, jen dole pod námi svítí bludičky dalších horolezců. V 6:30 pózujeme s vlajkou QI na vrcholu Dome de Neige (4015 m. n. m.), první dnešní čtyřtisícovce.
Rychle zpět do sedla a hurá na těžší část výstupu. Jsem překvapen jeho obtížností. Přestože byl v literatuře označován jednou z nejnižších klasifikací, jeho náročnost je minimálně o dva stupně jinde. V 10:45 stojíme na nejvyšším vrcholu Dauphinských Alp Barre des Écrins (4 101 m. n. m.) a opět vytahujeme vlajku s logem QI.
Po cestě zpět nás ale zastihne nemilé překvapení. Nedočkaví francouzští horolezci korunují svůj výstup zbořením jediného sněhového mostu přes velkou trhlinu. Obhlížím situaci – most je opravdu v troskách. Zbývá jediné řešení. Slanit přes tzv. „sněhovou hrušku“, útvar ve tvaru kapky (hrušky) zakopaný hluboko do sněhu, který slouží jako jediný nouzový jisticí bod. Přes něj protahujeme lano a bez problémů se naštěstí dostáváme dolů.
DEN V. – X. Dostáváme se k našim autům. Sjíždíme do Vallouisse na start dálkové trasy Grande Randonnée 54. Toulky touto známou cestou zakončujeme o pět dní později. Do jejího kompletního zdolání nám zbývá ještě 6 etap, což by při stávajícím tempu trvalo asi 4 dny. Nejhezčí z toho, co jsme viděli, je nejjižněji položená část. Pokud by se někdo z vás rozhodl GR 54 absolvovat, doporučoval bych podzim (září/říjen), kdy by mohlo být na tento výlet ideální počasí.
Horám zdar Tom